Vždycky jsem si přála mít dvě děti, aby tu bylo jedno pro druhé, vždyť ve dvou je to vždycky veselejší. Věděla jsem, že to nebude jednoduché, ale překvapilo mě, jak moc těžké to občas je. A to hlavně pro děti samotné.Věřila jsem, že si sourozenci přirozeně vytvoří vztah. Že stačí, aby byli spolu. Ale realita je jiná, minimálně na začátku.Pro starší dceru jsem byla jen já. A najednou se musí dělit s někým, koho vůbec nechtěla. Prostě jsme jí sem přivedli vetřelce a ona se s tím musela nějak popasovat.Chtěla jsem najít něco, co nám pomůže tím projít. Nástroj, který ukáže, jak pracovat s tím, aby starší přijala tu změnu a začala si k sestře tvořit vztah – protože chce. Ne protože musí.
Nenašla jsem ho. Tak jsem ho vytvořila.
Jmenuji se Klára, je mi 30 a odjakživa jsem chtěla být máma. Po narození naší první dcery jsem věděla, že chceme druhé miminko brzo, aby byly blízko sebe, aby na to nebyly samy.
Těhotenství ale nebylo jednoduché. Ve 29. týdnu jsem musela na akutní císařský řez – silné krvácení, pár minut rozhodovalo o tom, jestli to přežijeme obě. Naše Emma se narodila extrémně předčasně, ale vše je v pořádku.
Doma pak přišla druhá zkouška. Malé křehké miminko po tak těžkém startu na jedné straně a naše starší holčička, která nechápala, proč jí najednou někdo vzal místo, na druhé. I když jsme se s manželem snažili dávat oběma stejně lásky, žárlivostí trpěla. A přesně v tu chvíli se zrodil nápad: chci tu pro obě holčičky něco nechat. Něco, co jim pomůže pochopit, že být spolu je lepší, než na to být samy.
Nejdřív jsem napsala dětskou knížku o Surfince a Emílkovi. Pak jsem chtěla víc – něco, co je zabaví, rozvíjí a hlavně mezi nimi buduje vztah.
A tak vzniklo naŠE – SE jsou iniciály mých dvou holčiček, Sofie a Emmy. A je to příběh o tom, jak se z moje a tvoje stává to pravé naŠE.
Nejsem psycholožka ani pedagožka – jsem máma, která si tím prochází a všechno testuje doma na vlastních dětech. Obsah naŠE vzniká ve spolupráci s odborníky, ale zkušenost, ze které vychází, je moje vlastní.
